Já nejsem fotograf,
jsem člověk, který vidí
větve stromů, srdce lidí.
To je víc, než si můžu přát.
Ten pohled je pro druhé uměním,
to jen proto, že se podle kulatého čtverce nezměním,
ale přesto tady nejsem rád.
Něco tomu chybí.
Zatím,
než se ztratím,
abych se zas mohl objevit,
o svůj pohled na svět s někým podělit.
Možná jednou mi mé bolesti řeknou "dost",
teď už nemusíš být Pane, ve svém domě, host.